Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Vzdělávací politika státu pro 21. století a budoucnost vzdělávacích technologií RVP_VT21

Poslední dvě lekce bych shrnula velmi krátce a to za pomocí citací pana France, které zazněly v online přednášce.

Budoucnost vzdělávání v tuto chvíli směřuje tímto směrem:

,,Sdílej svůj život, nehleď na soukromí.‘‘  

,,Jdeme s kůží na trh.“

,,Nerozlišuje se osobní a profesionální.‘‘

,,Přijímáme, ani o tom nepřemýšlíme.“

Ale POZOR vždy ,, POSTUPOVAT PROMYŠLENĚ.“

 - toto je pro mě nejdůležitější poznatek, který bychom se jako učitelé měli snažit předávat dětem. V okamžiku kdy budeme občané 2.0 a škola i společnost se stane otevřenou, mění se i pozice učitele z předavače informací na průvodce tímto světem.  A svou reflexy této lekce bych zakončila, citací pana Brdičky.

,,Bude jedno, kde jste ke znalostem přišel.‘‘ – krásná myšlenka, která by ovšem zcela zbořila systém současného školství.

O každé z těchto citací by se dalo dlouho polemizovat. Přiznám se, že některé z nich mi osobně nejsou příjemné, ale u dětí sleduji, že vývoj jde opravdu tímto směrem a zabránit tomu nejde, musíme se mu přizpůsobit a držet krok.  


    nikdo zatím nehodnotil

2 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Ivo, Vaše čtyři "odrážky" kam směřuje vzdělávání v této "holé" podobě mne vyděsily. Uvědomila jsem si, jak rozdílně to vypadalo v kontextu přednášky. Tomu bych se nechtěla přizpůsobovat. Raději děti naučit jak s tím vším pracovat. Soukromí považuji za důležité (to co občas čtu na FB, který mám pracovní pro žáky, je horor), kůži na trh nosit uvážlivě, chci mít rozdíl mezi osobním a profesním a hlavně - přijímat bez rozmyslu je nebezpečné. A není jedno, kde příjdeme ke znalostem. S tím mám také zkušenost. Ale to je na dlouho.

  2. avatar

    Nejsem si jist, zda se zde nejedná o nedorozumnění. Ona ta myšlenka, že je jedno, jakým způsobem získáme vědomosti vychází z hnutí OER (Open Educational Resources). Na jeho základě vznikají otevřené školy (zatím hlavně na úrovni VŠ), které fungují na principu odděleného ověřování znalostí od výukového procesu. Čili, ke zkouškám se může přihlásit i ten, kdo nějakou povinnou výuku neabsolvoval. Samozřejmě, že nezkouší ten, kdo nabízí v tomtéž oboru placený kurz (tak by to asi vypadalo u nás). Student má tedy volný přístup ke všem výukovým materiálům (např. video přednášky nejlepších odborníků), může si v online prostředí najít jakoukoli pomoc kohokoli, kdo je ochoten mu pomoci (třeba nějaký MOOC), přečte si požadavky ke zkoušce a může se k ní za nějaký manipulační poplatek přihlásit. Umíte si představit, co by toto udělalo s množstvím VŠ učitelů přednášejících látku z učebnice? Ale tím nejdůležitějším důsledkem je ještě něco jiného - ke vzdělání se otevírá cesta opravdu každému, kdo po něm touží!