Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Archiv za Listopad 2011

Vzdělávací politika státu pro 21. století a budoucnost vzdělávacích technologií RVP_VT21

Poslední dvě lekce bych shrnula velmi krátce a to za pomocí citací pana France, které zazněly v online přednášce.

Budoucnost vzdělávání v tuto chvíli směřuje tímto směrem:

,,Sdílej svůj život, nehleď na soukromí.‘‘  

,,Jdeme s kůží na trh.“

,,Nerozlišuje se osobní a profesionální.‘‘

,,Přijímáme, ani o tom nepřemýšlíme.“

Ale POZOR vždy ,, POSTUPOVAT PROMYŠLENĚ.“

 - toto je pro mě nejdůležitější poznatek, který bychom se jako učitelé měli snažit předávat dětem. V okamžiku kdy budeme občané 2.0 a škola i společnost se stane otevřenou, mění se i pozice učitele z předavače informací na průvodce tímto světem.  A svou reflexy této lekce bych zakončila, citací pana Brdičky.

,,Bude jedno, kde jste ke znalostem přišel.‘‘ – krásná myšlenka, která by ovšem zcela zbořila systém současného školství.

O každé z těchto citací by se dalo dlouho polemizovat. Přiznám se, že některé z nich mi osobně nejsou příjemné, ale u dětí sleduji, že vývoj jde opravdu tímto směrem a zabránit tomu nejde, musíme se mu přizpůsobit a držet krok.  


Aktuální metody hodnocení výukových výsledků RVP_VT21

     Jaké místo má testování při současné změně systému vzdělávání, kdy máme rozvíjet klíčové kompetence? V okamžiku, kdy encyklopedické znalosti ustupují do pozadí a my jako učitelé přestáváme býti tzv. předavači informací, ale stáváme se pouze jakými si průvodci a poradci, ztrácejí testy na svém významu. Na druhé straně naopak zase všichni začínají být posedlí testováním a vše co jde, se začíná testovat. Testovat se v podstatě dají pouze znalosti – tzn. víš, nevíš.  Obávám se, že naše školství se dostává do lehce schizofrenní situace.

     V podstatě můj názor zcela přesně vystihuje následující odstavec z článku pana Brdičky:

 

     ,,Provádí-li se na státní úrovni plošné testování žáků, jehož cílem je hodnocení učitelů a celých škol (s hrozbou propuštění či zavření školy), jsou nutně výsledky takového testování určující pro veškerou výukovou činnost škol. To znamená, že testování se stává hlavním nástrojem řízení celého školství. Pokud existují legitimní výukové cíle, které nejsou testy ověřovány, je celkem jisté, že nebudou naplněny. Cílem technologiemi podporovaných systémů řízení výuky se pak stává pouze příprava na testy.“

 

     I když se to může zdát, nejsem úplným odpůrcem testování, ale výsledky těchto testů by neměly býti jediným ukazatelem úspěšnosti školy či učitele. Testy slouží motivačně, informačně, mají ověřit základní znalosti, bez nichž se nemůžeme posunout dál. Ale mají být opravdu tím jediným kritériem úspěchu? U žáků kromě znalostí rozvíjíme i dovednosti a postoje, jak budeme testovat toto? V okamžiku, kdy bychom dospěli do fáze, že odměny pro školy a učitele se budou odvíjet od úspěšnosti ve srovnávacích testech, se všichni zaměří na znalosti –  a od toho se v tuto chvíli snažíme posunout dál, nebo ne?