Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

1. týden kurzu RVP_VT21 – Teoretická východiska reformy školství

Dobrý den milí kolegové,

Jak už jsem ve svém představení uvedla, jsem téměř čerstvý absolvent s jedním rokem zkušenosti z praxe ve školství, proto se budu snažit hodnotit tuto lekci právě z tohoto pohledu. Navíc jsem měla asi i velké štěstí a pracuji na škole, která je velmi dobře po IT stránce vybavena. Vedení školy zavádění nových technologií do výuky silně podporuje a moji kolegové přicházejí se stále novými podměty, a tak mě také motivují, abych se i já dále zlepšovala. Dokonce má kolegyně, mi na chodbě začala vyprávět o našem kurzu, dříve než jsem se o něm stačila zmínit.

Z této týdenní lekce mám hned několik pro mě velmi důležitých postřehů.

     Za prvé pro mě tato lekce byla neskutečně motivující. Zjistila jsem, že není důvod se využití IT ve výuce bránit. Jak už jsem výše uvedla, naše škola, naštěstí, IT ve výuce velmi podporuje a i já jsem se rozhodla v mých předmětech (D, OV, MV) touto cestou jít.

     Jako téměř čerstvý absolvent Pedf UK musím mít k této lekci hned několik kritických poznámek. Ano, máme tady reformu školství, ano chceme něco změnit – tak měňme!!!! Ale někde se musí začít – a kde? Určitě tam, kde se budoucí pedagogové připravují na výkon svého povolání = pedagogická fakulta. Na pedagogické fakultě jsem zažila skvělá léta svého života, seznámila jsem se s úžasnými vzdělanými lidmi a po teoretické stránce jsem odešla skvěle vybavena, ale to je zároveň to velké ale. Všude samá TEORIE. Pedagogická fakulta ze mě vytvořila znalce historie a základů společenských věd, ale ne učitele, kterým jsem chtěla být. Natož, aby nás prakticky zasvětila do reformy školství, tou  dobou právě začínající v praxi. Nazpaměť jsem u státnic musela odříkávat, co to to je to RVP, ŠVP a další. A co s tím – to už mi nikdo neřekl. A když jsem šla na praxi, i učitelé na školách k tomu přistupovali způsobem – ano je tu reforma, ale já hodlám učit stále stejně. Proto jsem ráda, že jsem se přihlásila do tohoto kurzu.  Bloomovu taxonomii jsem najednou viděla i jinými očima, než těmi, které dříve viděli něco, co se zase budu muset nazpaměť naučit, abych u zkoušky uspěla – huráááá. A když tedy dojdu až k problematice IT a jejímu využití ve výuce, zůstanu na čísle 0, opravdu ani jednou jsem na Pedf UK na tuto problematiku nenarazila. Omlouvám se teda vlastně jedenkrát a to 12.9.2011, na zahajovacím seznámení tohoto kurzu J. Abych však za vše nevinila a veškerou vinu neshazovala na pedagogickou fakultu, musím zdůraznit!!!!!!, že každý máme odpovědnost sami za sebe a za svůj rozvoj, proto když cítím, že v něčem nemám dostatečné znalosti, je na každém z nás, abychom se snažili tuto mezeru zaplnit, což ovšem u mnoha učitelů postrádám.

   Další věci, na které jsem narazila při své krátké praxi ve školství a které také zazněly na chatu během přednášky jsou:

1, učitel chce, ale děti jsou neskutečně pasivní

 2, je vždy dobré zavádět ICT do výuky za každou cenu např. na úkor knih.

Na tuto problematiku jsem narazila, už i v jiných příspěvcích, tak doufám, že se zde rozvine zajímavá a podmětná diskuze.


    hodnotil 1 uživatel

11 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    K bodu 2. - pěkně komentuje Martin Vonášek, prakticky si učebnice tvoří sám a aktualizuje dle změn v tematickém plánu.

  2. avatar

    O PedF UK v Praze, kterou jsem absolvoval, smýšlím ve stejném duchu jako Vy. Vzpomínám s nesmírnou úctou na všechny profesory, docenty, doktory, odborné asistenty..., jsou skutečně kapacitami ve svých oborech. Co se týče didaktiky, bylo to velmi individuální - někdo se opíral o své zkušenosti z praxe, někdo pouze o teorii, kterou je možno si jednoduše nastudovat v příslušných doporučených publikacích. Nicméně již někdy kolem roku 2004, 2005, možná dřív, zazníval z řad studenstva kritický hlas žádající po oborových didakticích méně teorie a více praxe. Popravdě netuším, jaký je současný stav věci.
    Píšete, že u mnoha učitelů postrádáte ochotu zaplňovat mezery v jejich znalostech. Vzhledem k tomu, že máte za sebou, jak píšete prozatím 1 rok praxe, je to, se vší úctou, poměrně odvážný soud. Pokud jste takového dojmu nabyla, určitě se ptáte, proč tomu tak je, že do dalšího vzdělávání nevstupují...
    Jinak děti jsou ve výuce pasivní, protože jsou tak vedené. Sama jste během své praxe narazila na učitele, kteří navzdory reformě učí podle starých zaběhlých způsobů čili striktně frontálně. A jeden či dva nadšenci to v učitelském sboru nespasí. To je moje zkušenost. Důležité ale je, jak říká pan Brdička a jiní, nenechat se zlomit a jít si za svou vizí, pokud to jen trochu jde.

  3. avatar

    Narazila jsem na článek  Učitelem matematiky včera, dnes … a zítra? a v části zítra je nastíněna myšlenka přípravy učitele na fakultě, včetně technologii. I autorka říká, že maximalistická, ale bylo by to pěkné. A nejenom v matematice.
     

  4. avatar

    Dobrý den, oproti vám už učím pěknou řádku let ale moje zkušenost s žáky je stejná. Jsou pasivní, ale vinu za jejich pasivitu nenese jenom škola ale podle mě i rodina. Oč je jednodušší pro žáka naučit se co učitel řekl než popřemýšlet o problému a vymyslet vlastní řešení? A podobně je to i v rodině. Rodiče dětem většinou říkají co a jak mají udělat a tím jim "vypínáme mozek" neboť děti pak nemusí nad splněním úkolu sami přemýšlet, dostaly přesný pokyn jak na to. A když se to nepovede, jaká je jejich argumentace? "Ale tos mi neřekl"..apod. (pojem vypínání mozku není z mé hlavy, vymyslela ho PhDr. Pekařová, jejíž přednášku jsem měla možnost navštívit a s jejími názory nejen souhlasím, ale snažím se pomocí nich pracovat sama na sobě, protože si myslím, že díky uvědomnění si chyb v komunikaci s dětmi bychom mohli naše žáky přivést právě k té aktivitě o které se na těchto stránkách bavíme)

  5. avatar

    To vypínání je samozřejmě téma, které má mnohem hlubší kořeny. Sám jsem na něj narazil poprvé při studiu Piageta. Základní myšlenka spočívá v tom, že on dokázal existenci přirozené aktivity mozku, jež je v každém stádiu vývoje ochoten poznávat něco nového. Je pozoruhodné, jak škola dokonale dokáže tuto schopnost utlumit. Velmi hezky o tom mluví třeba Marc Prensky - http://www.youtube.com/watch?v=mCBztboW348.

  6. avatar

    Přeju pěkný den!
    Nesouhlasím s tím, že je dobré zavádět ICt do výuky za každou cenu - to totiž podle mne vede převážně k "instruktivnímu" využití ) viz článek pana Brdičky. A dokumentuji to na příkladu ze svého nejmilejšího předmětu - matematiky . Chci sestavit hodinu na procvičování operací se zlomky, ve škole máme matematický software a když vyzkouším zápis celého příkladu - běhá mi mráz pozádech - na tabuli a na papíru to bude tentokrát efektivnější a procvičíme toho více - ICT techniku ( multimediální tabuli) využiju k motivaci - hra, upoutávka, oprava chyb, případně kalkulačka na vyčíslení hodnoty v porovnání se zlomkem....pracovat dvacet minut v programu a procvičit deset příkladů by tady bylo využitím ICT za každou cenu.

  7. avatar

    V odborném školství je několik druhů vyučujících:


    1. učitelé, primárně vzdělávaní pedagogové se specializací převážně na všeobecně vzdělávací předměty

    2. učitelé, vystudovaní odborníci (ing, dr. mgr.)ve svém oboru, kteří z nějakého důvodu přešli do školství

    3. nejrůznější praktici, především odborníci ve svém oboru, kteří z nějakého dúvodu šli učit, nebo jsou součástí vzdělávacího systému.



    A v tom by se měl objevit univerzální učitel, který zvládá technologie moderního vyučování, pedagogiku a samozřejmě zná vyučovanou problematiku (obsah) - zde v kurzu pod zkratkou TPCK. V dobře pracujícím vzdělávacím systému nemusí být každý takováto univerzální osobnost, ale musí fungovat provázání, o což se pokoušejí RVP.



    Pro školu je cenná výborná učitelka cizího jazka i když neumí odbornou terminologii, protože tu zase umí jiný učitel, který navazuje na její výuku.

    Učitelka matematiky, ryzí teoretička, která nemá ani ponětí o elektrotechnice zase může žáky dobře připravit pro výuku komplexních impedancí, které by se měly probírat v blízké návaznosti v odborných předmětech, i když o nějaké impedanci nemá ani zdání. Atd, dosaďte si ze svého oboru.


    Základní vzdělávací technologií by mělo být vytvoření komplexního vzdělávacího prostředí, kde žák získá potřebné informace, znalosti a dovednosti vhodným způsobem v pravý čas, má možnost si ověřovat výsledky svého vzdělávání a uplatňovat je v praxi.


    Je to velice stručná zkratka.

  8. avatar

    Dobrý den, nedá mi to, a taktéž se připojím několika svými názory.
    1. Pedagogická fakulta nás ani v mé době nepřipravila na praxi a to ještě zdaleka nebylo běžné používat PC, takže tento problém tu byl a bude asi vždy. Dle mého názoru nejsou vyučující na VŠ seznámeni se současným stavem ve školách a prospělo by jim, kdyby vždy po nějaké době šli učit.
    2. Prosazování výuky formou ICT za každou cenu mi nepřijde zrovna rozumné. Nenechme zvítězit formu nad obsahem.Někdy papír, tužka nebo kniha prostě mají smysl.
    3. Přiznejme si, že za pasivitu žáků můžeme také my učitelé. Když totiž většinou jen přednášíme (netýká se to všech :-) ), žák sedí, možná i pospává, hlavně se nemusí zapojovat. Když pak po něm něco chceme, je zřejmé, že to neočekával a neumí na danou situaci reagovat.

  9. avatar

    Paní Zahalkova, píšete, cituji: "Pedagogická fakulta nás ani v mé době nepřipravila na praxi...". Pedagogické vzdělání absolventy vybavuje znalostmi jak učit. Zatímco odborníci z praxe, kteří vstupují do školství jako učitelé odborních předmětů, mají především svou odbornou kvalifikaci - vzdělání, praxi, zkušenosti, ale ať jdou učit ihned po škole, nebo až v postkarierní části života, je jejich jediný pedagogický vklad vlastní zkušenost a zářné nebo varovné vzory učitelů a způsobů učení, kterým byli vyučováni oni. Jejich nejcennější vklad je jejich odbornost, ochota a umění vyučovanou problematiku vysvětlit.

    Prvním průvodcem a rádcem by měl být některý pověřený kolega, nebo zástupce ředitele. Pokud se osvědčí a chce ve školství pokračovat, následuje teprve po určité době studium pedagogiky, řádné, nebo zkrácené formou DPS.


    "Někdy papír, tužka nebo kniha prostě mají smysl...". Aby mohl žák nakreslit graf funkce na počítači, musí ho umět nakreslit i od ruky, souřadnice, typické body, atd. Totéž v technickém kreslení, geometrii, nebo musí umět nakreslit (byť neuměle) schéma trávicí soustavy ptáků, rovnováhu na páce, poziční plánek rozmístění nábytku v místnosti a doplnit rozměry, typický jaderník malvice, list lichozpeřený, květenství heřmánku a rmenu, atd... ". A samozřejmě když umí číst, je jedno, zda čte text nebo si prohlíží ilustrace z monitoru, displeje, vytesaný do skály nebo vytištěný v knize nebo na jakémkoliv papíru. Digitální technické prostředky jsou jenom další médium pro ukládání, šíření a reprodukci informací.


    "...za pasivitu žáků.." Berte to tak, že pasivita je v podstatě slušné chování, žáci čekají, kdy se bude probírat něco zajímavého, nebo je nějaká jiná moc donutí k aktivitě. Horší by bylo, kdyby rušili. Vzato logicky...

  10. avatar

    Marně zpytuji svědomí, zda jsem mohl vyvolat dojem, že prosazuji využívání technologií ve výuce za každou cenu a plošně. Pokusím se to vyjasnit. Prosazuji využití technologií ve výuce na úrovni odpovídající běžnému životu v současné době. Je nemyslitelné, aby žáci mimo školu mohli tyto nástroje běžně využívat (často za účelem poznávání), a ve škole ne. Pro učitele je to výzva! Rozhodně to neznamená nasazovat technologie tam, kde to není přínosem.
    V každém případě je třeba konstatovat, že vypnutý pasivní žák je zjevným znakem, že je něco špatně. Minimálně se jedná o ztrátu času. Ano, vím, že v našich školách je mnoho takových, s nimiž bych si neporadil! To dokáže jen umělec - http://spomocnik.rvp.cz/clanek/10575/.

  11. avatar

    Pane Havlíčku, kdyby mě pedagogická fakulta připravila na to, jak učit, nikdy bych tu nevynášela takovéto soudy. Moje aprobace - fyzika - základy techniky. Jestli si dobře vzpomínám, didaktika fyziky (základů techniky) - 2 semestry, psychologie, pedagogika - 2 semestry (rozumějte, jeden předmět z mnoha), vše ostatní byly jen samé odborné technické předměty.