Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Vzdělávací politika státu pro 21. století a budoucnost vzdělávacích technologií RVP_VT21

Poslední dvě lekce bych shrnula velmi krátce a to za pomocí citací pana France, které zazněly v online přednášce.

Budoucnost vzdělávání v tuto chvíli směřuje tímto směrem:

,,Sdílej svůj život, nehleď na soukromí.‘‘  

,,Jdeme s kůží na trh.“

,,Nerozlišuje se osobní a profesionální.‘‘

,,Přijímáme, ani o tom nepřemýšlíme.“

Ale POZOR vždy ,, POSTUPOVAT PROMYŠLENĚ.“

 - toto je pro mě nejdůležitější poznatek, který bychom se jako učitelé měli snažit předávat dětem. V okamžiku kdy budeme občané 2.0 a škola i společnost se stane otevřenou, mění se i pozice učitele z předavače informací na průvodce tímto světem.  A svou reflexy této lekce bych zakončila, citací pana Brdičky.

,,Bude jedno, kde jste ke znalostem přišel.‘‘ – krásná myšlenka, která by ovšem zcela zbořila systém současného školství.

O každé z těchto citací by se dalo dlouho polemizovat. Přiznám se, že některé z nich mi osobně nejsou příjemné, ale u dětí sleduji, že vývoj jde opravdu tímto směrem a zabránit tomu nejde, musíme se mu přizpůsobit a držet krok.  


Aktuální metody hodnocení výukových výsledků RVP_VT21

     Jaké místo má testování při současné změně systému vzdělávání, kdy máme rozvíjet klíčové kompetence? V okamžiku, kdy encyklopedické znalosti ustupují do pozadí a my jako učitelé přestáváme býti tzv. předavači informací, ale stáváme se pouze jakými si průvodci a poradci, ztrácejí testy na svém významu. Na druhé straně naopak zase všichni začínají být posedlí testováním a vše co jde, se začíná testovat. Testovat se v podstatě dají pouze znalosti – tzn. víš, nevíš.  Obávám se, že naše školství se dostává do lehce schizofrenní situace.

     V podstatě můj názor zcela přesně vystihuje následující odstavec z článku pana Brdičky:

 

     ,,Provádí-li se na státní úrovni plošné testování žáků, jehož cílem je hodnocení učitelů a celých škol (s hrozbou propuštění či zavření školy), jsou nutně výsledky takového testování určující pro veškerou výukovou činnost škol. To znamená, že testování se stává hlavním nástrojem řízení celého školství. Pokud existují legitimní výukové cíle, které nejsou testy ověřovány, je celkem jisté, že nebudou naplněny. Cílem technologiemi podporovaných systémů řízení výuky se pak stává pouze příprava na testy.“

 

     I když se to může zdát, nejsem úplným odpůrcem testování, ale výsledky těchto testů by neměly býti jediným ukazatelem úspěšnosti školy či učitele. Testy slouží motivačně, informačně, mají ověřit základní znalosti, bez nichž se nemůžeme posunout dál. Ale mají být opravdu tím jediným kritériem úspěchu? U žáků kromě znalostí rozvíjíme i dovednosti a postoje, jak budeme testovat toto? V okamžiku, kdy bychom dospěli do fáze, že odměny pro školy a učitele se budou odvíjet od úspěšnosti ve srovnávacích testech, se všichni zaměří na znalosti –  a od toho se v tuto chvíli snažíme posunout dál, nebo ne?


Týden pátý – teorie konektivismu a osobní vzdělávací prostředí RVP_VT21

     Tento týden bylo na programu téma – teorie konektivismu a osobní vzdělávací prostředí. Toto téma je pro mě vesměs zcela nové, takže první přínos pro mě byl, že jsem se s tímto pojmem vůbec seznámila. Bohužel, jsem narazila na problémy s mou angličtinou, a ačkoliv jsem schopná celkem obstojně v angličtině komunikovat, tak u přednášky nejsem schopna dlouho udržet pozornost a soustředit se. O to pečlivěji jsem si prostudovala přiložené materiály.

     Jak jsem uvedla tento pojem je pro mě zcela nový (pro zajímavost jsem hledala na české wikipedii – také zde ještě není zpracovaný, anglická wikipedie již tento pojem ,,zná“) a také předpokládám, že  bude nový i pro většinu učitelů.  Myslím, si že to bude směr, jakým se v budoucnosti školství vydá, ale obávám se, že v hodně vzdálené budoucnosti. V tuto chvílí se u nás snažíme a nebojím se říct, že s hodně velkými obtížemi nastartovat vzdělávání pomocí konstruktivistických metod a na to, abychom se posunuli ještě o ten pomyslný krůček dál, zatím chybí ICT na školách, vypracovaná metodika, všeobecná snaha posunout se dál a hlavně změna myšlení učitelů.

     Já jako začínající učitel, bojuji s hodně věcmi naráz. Sama jsem vyrůstala ještě ve světě bez počítačů, až na střední škole jsem se s nimi začala seznamovat blíže. Byla jsem sama zvyklá učit se podle starých zaběhaných postupů a také mi to tak vyhovovalo. Nyní, když jsem začala sama učit, zjistila jsem, že ty děti jsou již jiné (i když nás dělí pouze nějakých 15let), než jsem byla já. Oni již zcela žijí v tom digitálním světě. Pro nás a hlavně pro starší učitele je tento svět nový, cizí často nepřátelský. Mnohdy také slyším, že jsou děti stále horší než ty děti, které vyrůstaly dříve. Ty děti nejsou horší, ony jsou prostě jiné a potřebují jiné postupy při učení – a toto by měl každý učitel pochopit. A mně k tomu také pomohl tento kurz.

Sama bojuji stále s tím, jak výuku měnit a také mé trápení přesně vystihuje následující:

,,Každý učitel si samozřejmě musí být komplexního vlivu moderních technologií na výukový proces vědom. Musí vědět, kdy a proč chce po žácích, aby se naučili nazpaměť něco, co lze snadno najít na internetu – a musí být schopen jim ten důvod přiměřeným způsobem vysvětlit. Pořád by měl hledat tu správnou míru mezi orientací na faktické znalosti a na budování kompetencí potřebných pro život v 21. Století.“

Ale jak najít tu správnou míru? To je pro mě zásadní otázka, kterou se v tuto chvíli asi zabývám nejvíce. I když učím na základní škole, pečlivě jsem si prostudovala státní maturity z mé aprobace a na státní zkoušku z dějepisu by žáci potřebovali převážně encyklopedické znalosti bez porozumění souvislostí. Jak se posunout ve vzdělávání dál, když nás někdo stále přidržuje. Kde je ta hranice – mezi umět používat a znát nazpaměť?


Vliv technologií na vývoj školství RVP_VT21

Dobrý den,

trochu pozdě, ale přece zde uvádím své postřehy z třetího týdne.

1, Velmi mě zaujal výzkum, který uvádí, že žáci, kteří používají PC při výuce nejvíce, mají nejhorší studijní výsledky. Myslím si, že je vždy jen jedno proč – pokud děti ztrácejí na počítači čas, znamená to pro mě, že učitel nevhodně didakticky používá počítač. Mrzí mě, že tato problematika nebyla více rozebrána.

2, ,,počítačové učebny slouží spíše k učení o ICT, než prostřednictvím ICT“

-          Trošku je mi líto, že na naší škole máme pouze počítačové učebny. Opravdu bych velmi uvítala, kdyby byly počítače přístupné i v obyčejné třídě. Mnohdy by stačily dva nebo tři  – pro práci ve skupinách. Někdy lze absenci PC nahradit interaktivní tabulí, ale ne vždy. Zároveň musím souhlasit, že narážím na problém se do PC učeben dostat.  Stále se rozšiřuje výuka ICT do nižších ročníků a zároveň stále více učitelů používá PC při výuce, takže letošní schůzka o rozvrzích PC učeben vypadala opravdu jako souboj kdo z koho. Vzhledem k tomu, že například na mediální výchovu, kterou učím, se mi nepodařilo na počítače dostat, tak jsem z toho opravdu nešťastná.

3, Bylo uvedeno, že pouze 29% učitelů je proškolených v používání výukové SW a velmi málo učitelů nepoužívá ICT ve výuce vůbec, i když je má k dispozici – zde by mě opravdu zajímal výzkum, který by se přímo pedagogů dotázal, proč ICT nepoužívají – kde je ten problém. Je to neznalost, obavy – lze změnit školením.

4, tlak od tzv. technických dětí – Já se naopak těchto dětí snažím využívat. Pokud přicházejí s novou, zajímavou myšlenkou, jak splnit úkol, tak jsem pouze ráda. Při hodině je někdy využívám tak, že je dám do skupin se slabšími žáky, kterým pomohou. Např. díky jednomu takovému žáku jsem se naučila používat nový program na tvorbu plakátu – zapojila jsem i do výuky. Žáci, kteří s tímto programem již měli zkušenosti, měli na starosti žáky, kteří se s ním seznamovali.

Nevím přesně, jaký jsem typ učitele. Z daného výčtu pana doc. Zounka nejsem schopna se jednoznačně zařadit ani do jedné skupiny. Každá hodina je jiná, v každé hodině pracujeme jinak. Dané kategorie my přišly značně uzavřené – zároveň mi unikl význam charismatického učitele – asi by zde bylo lepší jej více rozebrat, neboť byl označen za typ ,,nejlepší“.


Metodika RVP_VT21

img00011

     Tento týden jsme se zabývali metodikou a co k tomu říci? Určitě mě při této lekci napadla spousta nových nápadů. Pečlivě jsem si projela webquesty a některé z nich mám v plánu ve výuce použít. Projektová výuka se mi jako taková velmi libí, ovšem často narážím na nedostatek času. V tuto chvíli se snažím vytvořit a rozjet určité projekty na občanskou výchovu, kde se ten prostor sám nabízí, ale v dějepise mě omezují právě problémy s nedostatkem času. Každopádně se zatím u dětí objevují velmi kladné ohlasy, takže si myslím, že jdu správnou cestou. Také přikládám fotografii z projektu, který jsem dělala loni s devátými ročníky – 60. léta. Propojili jsme hudební výchovu – koncert, výtvarnou výchovu – kostýmy, angličtina – tvorba plakátů a dějepis.

     Další inspirací, kterou jsem načerpala, je určitě nebát se práce dětí zveřejňovat. Ovšem u tohoto se opravdu bojím, ať už se to týká autorských práv nebo reakcí rodičů – učím sice krátce, ale ze strany rodičů už jsem se setkala s ledasčím. I z tohoto důvodu zatím nevyvěšuji práce svých dětí na internet. Např. v hodině OV si připravíme sehraní scének na určité téma. Tuto scénku natočím na kameru a pak si ji s dětmi pustíme a rozebíráme – co bylo dobře, co by šlo zlepšit, co bylo zbytečné, celkový smysl scénky atd. V okamžiku, kdy to začínám točit, a děti vědí, že scénku uvidí zpětně, plus ji pouštím pro srovnání i v paralelní třídě, začínají to brát opravdu vážně a na úkol se připraví. Myslím si, že v případě, kdybych umístila natočenou scénku na internet, kde by se mohli podívat na práci svých dětí rodiče nebo i další studenti dostala by jejich práce další nový rozměr, ale zatím, jak jsem se výše zmiňovala, mám z toho lehké obavy.

     Tento rok se nám na škole rozjíždí nový školní časopis, takže mám v plánu, alespoň tištěné práce svých dětí zveřejňovat v něm .

     Dále bych ještě chtěla doporučit tento prográmek pro tvorbu komiksů – děti v něm velmi rádi pracují, zajímavé je využití hlavně pro jazykáře http://www.toondoo.com/

     Takže, děkuji za inspiraci!

     Ještě přikládám odkaz na vzdělávací aktivity – společenskovědní předměty   http://www.spomocnik.cz/pub/SocStudLAT_CZ.pdf

 

 

 


Využití her ve výuce RVP_VT21

Využití her ve výuce

    Dnes jsem se žáky 7. ročníku diskutovala na téma – jejich vztah k učení. Když obecně tuto diskuzi shrnu, závěry jsou následující: žáci mají ke škole hodně negativní vztah, škola je nebaví, chybí jim motivace k učení, chtěli by do výuky zapojit více hry. Výukové hry, ať již na PC či klasické jsou tedy jistým řešením a určitě každou výuku oživí a většinu dětí i zaujmou.

 Jsou ovšem přínosem?

 Nejsem učitelem IT a ani v této oblasti nijak zvlášť nevynikám. Řekla bych o sobě, že jsem díky svému příteli programátorovi pokročilejší uživatel. Ani nemám v plánu zapojit se do  nepovinného úkolu naprogramuj si hru – slovo programovat ve mně vyvolává lehkou úzkost při vzpomínce, jak se mě snažili na střední škole naučit pascal. Ale velmi ráda hraji hry, ať se již jedná o hry klasické nebo počítačové. Pevně věřím, že ve výuce již teď mají své místo a do budoucna se prostor pro ně bude dál zvětšovat. Určitě je ale potřeba mít dobře zpracovanou metodiku, vědět jak s hrou pracovat a jak ji používat, tak aby se stala přínosem a ne pouze tzv. zabitím času. A právě v tom v tuto chvíli vidím velký oříšek. V podstatě veškeré problémy, které se těchto her a jejich uplatnění týkají, již zazněly při přednášce i v chatu. Každopádně bych u her viděla, jako velmi pozitivní prvek systém strukturovaných odměn, protože sleduji u dětí, že to na ně neskutečně zabírá a také to pozoruji i u sebe. Děti mezi sebou rády soupeří a porovnávají se a toto je možnost, jak je více vyburcovat k výkonu.

     Učím dějepis a občanskou výchovu a i v těchto předmětech bych velmi ráda zapojila hry. Zatím používám pouze jednoduché hry typu riskuj a kvízy, které je možné použít na interaktivní tabuli, až na pár výjimek mám s nimi pozitivní zkušenost, ale pouze jako opakování. Zatím si nedokážu představit, že bych hru používala, jako prostředek výuky přímo ve škole, neboť jsem zatím na žádnou takovou nenarazila.  Velmi se mi zalíbil projekt Evropa, ale vzhledem k tomu, že učím na ZŠ, tak je pro mě nevyužitelný, velmi bych uvítala i nějakou zjednodušenou verzi. Na ZŠ se na rozdíl od gymnázií nachází velmi pestrá škála žáků – od premiantů až po obtížně vzdělavatelné děti, proto by byl takový projekt pro ZŠ velmi zajímavý a určitě by na něj byl v hodinách OV i větší prostor. Výborní žáci by se přiučili a vyzkoušeli něco nového a ti horší by si formou hry z výuky také něco odnesli.  Zjistili by, jak to funguje v praxi, neboť pouze z papíru se to nikdy nenaučí.

     Pozitivní příklad z mé praxe:  Učila jsem v dějepise stoletou válku – zjistila jsem, že poměrně dost dětí především chlapců hrálo či hraje dnes již starší, ale stále kvalitní a populární hru Age of Empires 2. Jakmile jsem začala látku probírat a odkazovala se na tuto hru např. taktika rytíři x lukostřelci, Johanka z Arku, výsledek války (vše z jednotlivých kampaní), žáci zpozorněli a najednou to pro ně nebylo neznáme. Žáci, kteří tuto hru hráli a obvykle dosahují v testech podprůměrných známek, z této látky měli výborné výsledky a dokonce se nechávali na ni sami vyzkoušet.

    Bohužel, z časových důvodů a také nedostatku hodin na PC není možné tyto hry jako Civilizace, AOE do výuky ve škole zařadit, tak se alespoň žáky snažím na tyto hry upozorňovat.

   Co se týká občanské nauky, velmi mě zaujal odkaz na hru GhettOut! – rozhodla jsem se ji příští týden vyzkoušet ve výuce u devátých ročníků, tak jsem zvědavá, jaké budou ohlasy – dám vědět :)


1. týden kurzu RVP_VT21 – Teoretická východiska reformy školství

Dobrý den milí kolegové,

Jak už jsem ve svém představení uvedla, jsem téměř čerstvý absolvent s jedním rokem zkušenosti z praxe ve školství, proto se budu snažit hodnotit tuto lekci právě z tohoto pohledu. Navíc jsem měla asi i velké štěstí a pracuji na škole, která je velmi dobře po IT stránce vybavena. Vedení školy zavádění nových technologií do výuky silně podporuje a moji kolegové přicházejí se stále novými podměty, a tak mě také motivují, abych se i já dále zlepšovala. Dokonce má kolegyně, mi na chodbě začala vyprávět o našem kurzu, dříve než jsem se o něm stačila zmínit.

Z této týdenní lekce mám hned několik pro mě velmi důležitých postřehů.

     Za prvé pro mě tato lekce byla neskutečně motivující. Zjistila jsem, že není důvod se využití IT ve výuce bránit. Jak už jsem výše uvedla, naše škola, naštěstí, IT ve výuce velmi podporuje a i já jsem se rozhodla v mých předmětech (D, OV, MV) touto cestou jít.

     Jako téměř čerstvý absolvent Pedf UK musím mít k této lekci hned několik kritických poznámek. Ano, máme tady reformu školství, ano chceme něco změnit – tak měňme!!!! Ale někde se musí začít – a kde? Určitě tam, kde se budoucí pedagogové připravují na výkon svého povolání = pedagogická fakulta. Na pedagogické fakultě jsem zažila skvělá léta svého života, seznámila jsem se s úžasnými vzdělanými lidmi a po teoretické stránce jsem odešla skvěle vybavena, ale to je zároveň to velké ale. Všude samá TEORIE. Pedagogická fakulta ze mě vytvořila znalce historie a základů společenských věd, ale ne učitele, kterým jsem chtěla být. Natož, aby nás prakticky zasvětila do reformy školství, tou  dobou právě začínající v praxi. Nazpaměť jsem u státnic musela odříkávat, co to to je to RVP, ŠVP a další. A co s tím – to už mi nikdo neřekl. A když jsem šla na praxi, i učitelé na školách k tomu přistupovali způsobem – ano je tu reforma, ale já hodlám učit stále stejně. Proto jsem ráda, že jsem se přihlásila do tohoto kurzu.  Bloomovu taxonomii jsem najednou viděla i jinými očima, než těmi, které dříve viděli něco, co se zase budu muset nazpaměť naučit, abych u zkoušky uspěla – huráááá. A když tedy dojdu až k problematice IT a jejímu využití ve výuce, zůstanu na čísle 0, opravdu ani jednou jsem na Pedf UK na tuto problematiku nenarazila. Omlouvám se teda vlastně jedenkrát a to 12.9.2011, na zahajovacím seznámení tohoto kurzu J. Abych však za vše nevinila a veškerou vinu neshazovala na pedagogickou fakultu, musím zdůraznit!!!!!!, že každý máme odpovědnost sami za sebe a za svůj rozvoj, proto když cítím, že v něčem nemám dostatečné znalosti, je na každém z nás, abychom se snažili tuto mezeru zaplnit, což ovšem u mnoha učitelů postrádám.

   Další věci, na které jsem narazila při své krátké praxi ve školství a které také zazněly na chatu během přednášky jsou:

1, učitel chce, ale děti jsou neskutečně pasivní

 2, je vždy dobré zavádět ICT do výuky za každou cenu např. na úkor knih.

Na tuto problematiku jsem narazila, už i v jiných příspěvcích, tak doufám, že se zde rozvine zajímavá a podmětná diskuze.